Finanční situace se v českých rodinách za posledních deset let zlepšila natolik, že si řada z nich může dovolit zakoupit nebo vystavět vlastní dům, uhrazený v hotovosti, anebo částečně hypotékou. Velký zájem je o lukrativní oblasti velkých měst, kde je více pracovních příležitostí, nebo naopak v rekreačních zónách národních parků a přírodních rezervací. Postavit dům v těchto místech však vyžaduje dodržet předem stanovené přesné instrukce ze strany správy parků, zejména chůzi po vyznačených cestách a další omezení pohybu uvnitř těchto území.
Krajinotvorba
Chráněné územní celky se obecně snaží o zachování přirozeného rázu prostředí a veškeré stavby musí tomuto požadavku vyhovět. Pamatuje na to i zákon, jde tedy o zachování historické a kulturní hodnoty lokality. Projektantům a majitelům nemovitostí to sice může přidělat starosti, ovšem svůj význam to má. Nikdo z nás by jistě nevítal obří prosklený mrakodrap ve stylu amerických velkoměst uprostřed malebné krkonošské krajiny.
Zákon o ochraně krajiny a přírody
Zákon 114 z roku 1992 hovoří jasně, svým působením vymezuje celky národních parků, národních přírodních rezervací, CHKO a přírodních památek jako tzv. obzvláště chráněná území, kde se na výstavbu budov kladou vysoké nároky. Příroda je v tomto případě vždy upřednostněna před zájmy jednotlivců i skupin.
Národní parky
V první zóně národního parku je výstavba povolena pouze pro účelové stavby související s ochranou přírody, nikoliv pro obytné budovy. V druhé zóně lze stavět pouze výjimečně, a jedná se zpravidla o zemědělské stavby, výstavbu v souvislosti s turistickým ruchem a ochranou státních hranic. Nikdy však tyto stavby nesmí být v rozporu s pravidly národního parku.
Vetřetí zóně je výstavba povolena pouze s výjimkou, kdy způsob nakládání s nemovitostí (hospodaření) nesměřuje k poškozování tamního ekosystému, stejně tak nakládání s odpady, jejichž likvidace je v souladu s předpisy správy chráněné lokality.