Když začalo něco, co se později změnilo ve vědeckotechnickou revoluci, měli od toho mnozí lidé zřejmě i vysloveně přehnaná očekávání. Doufalo se, že technika usnadní a zpříjemní lidský život, a jak praxe ukázala, v četných případech se tak i stalo. Světlo světa spatřily objevy, které pro nás lidi hodně znamenaly, které nás posunuly vývojově vpřed a daly nám i vysloveně netušené možnosti.
Jenže si musíme přiznat i skutečnost, že ne vždy byla taková technika přijímána s nadšením. Vždy tu byli i její odpůrci. A nutno podotknout, že i oni měli mnohdy pravdu, že skutečnost, že se jim nějaká technika nezamlouvala, nebylo jenom nějaké zpátečnictví. Vezměme si třeba jenom dělníky, kteří ničili v továrnách stroje, o nichž byli pevně a zároveň leckdy i oprávněně přesvědčeni, že je připravují o práci, že je nahrazují.
Celá řada technických vynálezů to tak měla docela těžké. A to i v případě velmi přínosných objevů. Z nichž si tu můžeme uvést třeba takové automobily. Jak dlouho jenom byly něčím vysmívaným, protože byly pomalejší než koňská spřežení, v případě těch poháněných parním motorem se co chvíli zastavovalo, aby se zatopilo pod kotlem a podobně! A dnes? Dokážete si náš život bez aut představit? Sotva, že?
Ovšem současně byly i technické vynálezy, od kterých si lidé hodně slibovali a skutek utek, nebo které dokonce přinesly lidem víc starostí než užitku. Namátkou nejvyvinutější zbrojní technika, která by nás měla chránit, ale kromě toho nás může kdykoliv i definitivně vyhladit.
A byly i vynálezy, které se snažil nabídnout lidstvu leckdo, a to i v době, kdy už fyzikové prokázali, že jde o něco nemožného. Čímž mám na mysli perpetuum mobile, onen stroj, který by se uvedl v chod a už by se nikdy nezastavil. A byť dnes jisté perpetuum mobile známe, nepochází z technické branže, ale jde jen o lidskou hloupost. Která se dá najít všude možně, a jakmile se spustila, už ji nikdo nedokázal zastavit. Bohužel.