Stejně, jako se v řádu staletí vyvíjí vše, od lidí až po techniku, vyvíjela se i drážní technika. V počátku drážní techniky jezdili takzvané koněspřežky, v podstatě vozy na kolejích, tažené koňmi. S ohledem na to, že lidé cestovali více a navíc obchodovali na větší vzdálenosti, bylo nutností vyvinout něco rychlejšího a výkonnějšího, než koňský pohon. A tak lidé bádali a bádali, pro osobní přepravu vymysleli i drezíny, vagonky poháněné lidskou silou. To ale bylo značně namáhavé a nepohodlné pro cestující i přepravu břemen.
Proto, se vznikem parního stroje byly zkonstruovány první lokomotivy poháněné párou, topilo se v nich uhlím a měli obrovské nádrže, kam každých přibližně dvě stě kilometrů museli dopouštět další vodu. Tyto lokomotivy před samotným vyjetím bylo nutné roztopit, což trvalo dvě i více hodin, podle okolní teploty, aby lokomotiva mohla vyjet. Tato technika umožnila možnost přepravy více osob i zboží za jednu cestu, také byla rychlejší, než drezíny či koněspřežka. Stala se velkým hitem a docházelo k velkému rozmachu rozšiřování oblastí, kde byla dráha zavedena. Při tomto způsobu přepravy bylo potřeba kromě strojvedoucího, i topiči. Vlak byl velmi hlučný, vypouštěl mnoho páry a spalovaných plodin.
Lidská zvědavost dala tomu, že drážní technika se i nadále vyvíjela, od naftových lokomotiv, které jezdí dodnes a dělají značný hluk, až po rychlovlaky, které překonávají velké vzdálenosti za velmi krátkou dobu. Většina vlaků je dnes poháněna elektrickým vysokým napětím, ale na méně významných tratích, kde ještě neproběhla elektrifikace, jezdí vlaky poháněné naftou.
I dnes se můžeme svézt parní lokomotivou, při historických jízdách, které jsou příležitostně během roku, hlavně v létě pořádány. Tak co, projedete se raději rychlovlakem, nebo si dopřejete zážitek historické parní jízdy? Volba je jen na Vás a Vašich touhách.
