Pokud se tato začne lišit už u rodičů samotných, není to dobré. Jeden zakáže a druhý povolí. To je hodně špatná cesta a dítě toho později dokáže zneužívat. Já jsem však měl spíše na mysli to, že rodiče budou vychovávat své děti jinak v Evropě a jinak v Asii. Protože jsou všude jiné zvyklosti.
Zvyklosti jsou však jiné už v každé domácnosti, takže dobrá výchova dítěte začíná zde. Jenže pokud se někde doma něco smí a jinde ne, dítě se tam bude stejně chovat jako doma. Je tomu tak naučeno. A tím si „tam“ mohou říci, že je dítě nevychovanec. Kde bude pravda?
Zatím to všichni bereme tak, že existuje určitý úzus základů dobrého chování. Začíná to už pozdravem. Někde se učí, že by se mělo pozdravit každého staršího člověka a jinde že jen toho koho známe. Takže?
Zdravit někoho koho dítě nezná je sice slušné, ale může to být dvojsečná zbraň. Ve městě se s tím člověk už nesetká, ale protože hodně chodím vesnicích, tam ten zvyk ještě stále je.
Výchova dětí začíná již od jejich útlého věku. A každý má na ni své názory. Jeden takové, druhý onaké. A nemá moc smysl se přít, které jsou ty správné. To, co my tolerujeme u našich dětí nejsou schopni tolerovat naši rodiče. A je jen otázka, zda dojde ke konfliktu. Nemělo by, protože ti starší by měli respektovat výchovu svých vnoučat. Kupříkladu jde o to, že se u jídla dělají blbinky. To u někoho neexistuje, protože u jídla se má jíst a dítě místo aby se soustředilo na to jídlo, soustředí se na to, že mu jeden z rodičů hraješ třeba divadlo. Jenže moudrý prarodič si to nechá pro sebe a nechá výchovu na svých dětech. Zda se osvědčí nebo ne poznají pak nejlépe oni sami.
Jistě si i vy dáváte záležet na svých dětí a vedete je jen k tomu nejlepšímu. To se vám časem všechno vrátí a vy budete i ve stáří spokojení rodiče. A budete se dívat, jak vaše dítě vychovává své děti.